Kdyby vzal někdo z nás zaměstnání, u kterého by nevěděl, kolik za něj dostane zaplaceno, případně dostane-li tu vůbec nějakou tu výplatu, mohl by být směle považován za blázna. Protože je každému soudnému člověku jasné, že se chodí do práce proto, abychom si tím my lidé mohli financovat náklady související s naším živobytím, a pokud bychom neměli za onu práci žádný příjem, nemohli bychom existovat, zatímco by se nám takový nekalý zaměstnavatel smál pod fousy.

A když tedy usilujeme o získání nějakého zaměstnání, logicky chceme vědět, kolik nám to bude vynášet. A zaměstnavatel, který nám tu práci nabízí, tak určitou cifru uvede. A je na zájemci o práci, zda takové podmínky akceptuje nebo ne.

Ovšem když člověk takové podmínky přijme, není ještě vůbec jisté, že bude spokojený i v nadcházejícím výplatním termínu. Jak se totiž zpravidla ukáže, neodpovídá částka, která se ocitne na zaměstnancově účtu, tomu, co bylo slíbeno.

A tak je tomu vlastně proto, že bylo slíbeno něco jiného, než co zaměstnanec v nevědomosti očekával. Při sjednávání pracovní smlouvy se totiž uvádí hrubá mzda, tedy to, co firma vydá ve prospěch svého zaměstnance, a nikoliv to, co z této částky na onoho pracovníka zbude. A je tedy jasné, že není hrubá mzda čistá mzda, že to jsou dvě různé věci. Ta první je totiž suma peněz před stržením povinných odvodů, a ta druhá částka, která pro zaměstnance po příslušném zdanění zůstane.

A co s tím onen zaměstnanec nadělá? V podstatě nic. Ale díky internetové kalkulačce si může někdo takový aspoň spočítat, kolik že mu tatíček stát vzal, a může se tak aspoň ujistit, že ho nevzal na hůl i jeho zaměstnavatel nebo někdo jiný.

A každý z nás by měl nejlépe už v předstihu vědět, kolik peněz že za svoji práci dostane. Protože jde o peníze, které potřebujeme k životu. A u toho jdou žerty stranou.